Ahoj Petře,

 

omlouvám se, že Tě přepadám takto po mailu. A trochu zdlouhavě…
 

Když to odlehčím, tak by email Tobě mohl být součástí mé doktorandské práce, jejíž téma je Architektura a urbanismus jako politikum, s podtématem Stavba města jako nástroj pro politický konsensus. Celé téma jsem stavěl na městech a obcích do 10000 obyvatel, a to z toho důvodu, že jsou jednak přehledné, a za určitých podmínek ovlivnitelné. A také proto, že tam lidé naslouchají (samozřejmě pouze do doby, dokud se jim to líbí). Podstatou mé práce má být to, jak my architekti a urbanisti, máme věci vykládat a vysvětlovat, aby nám nearchitekti a neurbanisti a taky sedláci rozuměli a na základě tohoto porozumění byli schopni dojít k politickému konsensu nad dlouhodobým rozvojem obce.

Kvůli tomuto tématu a určitému přesunu zájmu do plánovaní a stavby měst, jsem doktorát u Jiřího Plose a Jana Jehlíka začal dělat. V poslední době ale přemýšlím, že opustím svá městečka a můj venkov a budu se věnovat více úplně náročné a zkažené – a jak ty říkáš, provinční Praze. A to, co mne vede k tomu si téma výrazně zkomplikovat, je důvodem, proč Ti píši a obracím se na Tebe, jako ředitele IPR.
Možná nejsem úplně běžný vzorek pozorovatele a Pražana, ale na druhou stranu se zase snažím vidět věci týkající se mých témat očima těch druhých. Jako automobilistu mě zajímají problémy cyklistů a jako příznivec jehlíkovského přístupu mne zajímá co říkají majerovci. A už delší dobu mě zajímá, co říká Petr Klápště. A zajímá mě, jaká mají jejich slova vliv, na koho cílí, a koho oslovují, kdo jim naslouchá a kdo jim tleská. A také jakým způsobem, jakou dikcí, jakým tónem a v jakých mediích. A také proč jim naslouchají ti, kteří by měli naslouchat i jinde. A říkám již dlouho – především starostové městských částí (kteří jsou zkoumanou součástí mé práce).

Když pominu, co kdo říká a jak, musím se zamyslet nad tím, koho já, jako normální občan, který nedělá doktorát, nechodí na veřejná jednání IPR a nevyhledává si informace, koho já běžně slyším mluvit o rozvoji Prahy, o Metropolitním plánu, atd. atd. A kde. A pravda je ta, že nejsem „úplnej“ čtenář webových stránek IPR. Tedy mě zajímají veřejné zdroje informací!

A v tomto momentě zjišťuji (a dovolím si podotknout, že o tom už poměrně dlouho i veřejně mluvím), že IPR je skutečně KYPR. A že Spolkaře Arnikáře, Spolkaře Štylerovce, agenty Vackovce, rétora Klápště, kteří jazykem klidným a rozvážným, avšak blížící se dikci toho šílence z Hradu, jakoby vše pod taktovkou váženého Profesora ze školy architektury pana Maiera, a to vše pečlivě doplňované jakousi post-komunistickou skupinou dědků-urbanistů, tak to - slyším bohužel mnohem více než cokoli z jiných zdrojů. Ve výsledku se to vše jeví jako perfektní způsob, jak v pár lidech, dobrovolnících, ovládat masu skrze média užívajíc líbivá slova o participaci, o veřejném zájmu a správných postupech. No a pro tu agresivnější veřejnost jiná část tohoto partizánského sdružení může napadat, posuzovat, kritizovat, napadat z nekompetentnosti. A to bohužel mluvím o profesní formě, tedy ne zdravé kritice sloužící k posunu, ale kritice sloužící k prosazeni zájmu, kritice která je za hranicí profesní etiky. Jenže na prosazení svých zájmů by měl pracovat i IPR. A to řádně a směrem jak k občanům, tak směrem k profesi. A tady prosím volám o pomoc a pláču, protože snad desetičlenné PR oddělení IPR bohužel NEFUNGUJE. A někdy funguje dokonce naopak, a velice škodlivě.

 

Nemohu tedy být neosobní, i když jsem Mgr. Adamovi Švejdovi odchod na IPR přál – Adam Švejda IPRu nepomáhá, ale škodí. To je můj názor a s odstupem času jsem si jej spojil i s jeho krátkým pobytem v ČKA. Kdyby bylo třeba doložit, kdo jiný má stejný názor, asi bych udělal slušný seznam architektů. Můj pocit z šéfa PR oddělení IPR je v poslední době velmi negativní - ve smyslu nafoukané, do svojí vlastní důležitosti zahleděné osoby, což bych akceptoval, kdyby šéf PR cítil, jak jeho činnost vnímá architektonická obec, a měl pozitivní výsledky.
Nechci se pouštět do diskuse, do jaké míry by měla takto důležitá osoba alespoň rozumět profesi (protože si myslím, že Adam ani po letech prostě profesi architekta ani plánování nerozumí, nemá k ní ani přístup ani odstup a proto ji nemůže DOBŘE reprezentovat.

Píši Ti pouze za sebe, z mobilu v letadle z Prahy do Dusseldorfu, a to z toho důvodu - že bohužel poslední měsíce, namísto přesné, trefné, odborné obhajoby a prezentace práce IPR, vnímám jako architekt, i jako úplně obyčejný Pražák z Vinohrad, pouze tu první skupinu dobrovolníků, kterým se navíc bohužel pro všechny daří ovlivňovat kdekoho, na rozdíl od PR oddělení IPR.

Prosím Tě, zatím za sebe, aby jsi jako šéf IPR, ve kterého hodně lidí věří, zajistil adekvátní prezentaci práce lidi z IPR - včetně hledání cesty, jak komunikovat věci, které jsou dnes i z dřívějška zablokované, a snažil se je odblokovat. Osobně to považuji za nejdůležitější krok, který IPR musí udělat. A vím, že lidé, kteří to umí, existují. A vím, že trenéři se občas musí měnit. Vlastně mi celá situace IPR připomíná problém, se kterým se potýkáme v soutěžích - spousta lidí šíleně měsíce pracují, aby tu soutěž připravili, celá soutěž stojí ohromné peníze a energii (i té neviditelné dřívější, což byla třeba propagace soutěží) a pak přijde porota - v nejhorších případech složena ze slavných a vážených osobností nebo v druhém extrému nekompetentní). No a po všech těch útrapách tyto osobnosti nemají čas buď vůbec na zasedání porot chodit, a v horším případě nemají vlastně čas se návrhy zabývat, protože to přeci jasně vidí, a pak už vůbec nemají čas napsat řádně odborné stanovisko či hodnocení postavené na posouditelných kritériích. A tak i po letech příprav soutěže - soutěž nakonec dehonestuje její finální prezentace.

Moc se Ti omlouvám, že Tě takto zahlcuji svými myšlenkami, koukajíc na nekonečnou oblohu, a naštěstí jsme právě přistáli, tak už končím. Přesto ber můj email jako výkřik - Prosím udělejte něco !!!

Díky moc a přeju hezký víkend s rodinou.

Josef

V letadle Praha-Dusseldorf 16.9.2016



Odesláno z iPhonu